Nezaměstnanost pod 3 %: strukturální výhoda, nebo statistická iluze?

Regionální rozdíly a skrytá podzaměstnanost

Souhrnná míra nezaměstnanosti za ČR oscilovala v posledních čtyřech čtvrtletích mezi 2,6 % a 3,1 %. Eurostat řadí Českou republiku trvale do první trojice zemí EU s nejnižší nezaměstnaností. To je statisticky nepochybné — otázkou je, co tato čísla zahrnují a co naopak opomíjejí. Metodika Eurostatu pracuje s tzv. ILO definicí: za nezaměstnaného se považuje ten, kdo v referenčním týdnu nepracoval ani hodinu, aktivně hledal práci a byl k nástupu připraven do dvou týdnů. Tato definice vylučuje osoby pracující na velmi zkrácené úvazky (méně než 15 hodin týdně), pracující důchodce evidované jako zaměstnané, a osoby v tzv. skryté nezaměstnanosti — tedy ty, kdo práci aktivně nehledají, přestože jsou v produktivním věku. Pokud přidáme ukazatel podzaměstnanosti (osoby pracující na zkrácený úvazek z ekonomické nutnosti) a osoby odrazené od hledání práce, reálné číslo se v Moravskoslezském kraji pohybuje blíže k 5,8 %. Kraj, kde má Dílna Praha sídlo, vykazuje systematicky vyšší strukturální nevýhody než Praha nebo Středočeský kraj — přestože souhrnná národní statistika tento rozdíl zčásti maskuje. Zohlednění věkové struktury pracující populace navíc ukazuje, že rostoucí podíl pracujících osob nad 60 let zkresluje obraz dostupnosti pracovní síly pro průmyslové podniky, které potřebují flexibilní a fyzicky zdatné zaměstnance. Analýza dospívá k závěru, že nízká nezaměstnanost je reálná, avšak jako izolovaný ukazatel nedostatečná pro hodnocení zdraví trhu práce.